Bio

Narodil jsem se v Kolíně, žiju v Roztokách u Prahy. Už si nepamatuju, čím vším jsem chtěl být, když jsem byl malý. Chvíli určitě architektem, spisovatelem nebo rockovou hvězdou.


Před dvaceti lety jsem se stal dopravním pilotem, létal jsem u aerolinek, teď v business aviation. Mezitím jsem psal. Někdy víc, někdy míň. Eseje, poznámky, kratší texty. Chtěl jsem psát příběhy. O postavách v situacích, ze kterých není úplně jasná cesta ven. Možná mi trvalo docela dlouho se k tomu dostat. Možná to trvalo tak akorát.


Teď mi je hodně přes čtyřicet a píšu první knihu. Otázka čím budu je stále otevřená.

Manifest
Příběhy začínají otázkou. Ne velkou, abstraktní, ale konkrétní. Jak zní hlas člověka, který právě překročil hranici, o které si myslel, že ji nikdy nepřekročí? Jak vypadá místnost, ve které se někdo naposledy cítil doma? Co přesně řekne žena muži, kterého milovala, když ho potká o pět let později a nemá už co říct?

Tohle mě zajímá. Člověk v situaci. Moment, kdy se rozhoduje, nebo kdy zjišťuje, že už se rozhodl, aniž si toho všiml a jaký příběh by se o tom dal vyprávět.

Při tvorbě používám velké jazykové modely. Fungují pro mě jako nástroj. Jako rešeršista, sparingpartner, editor, který neusne. Díky tomu můžu energii investovat tam, kde na tom nejvíc záleží. Do logiky příběhu, do pohnutek postav. Do přemýšlení o tom, jestli by člověk v dané situaci opravdu řekl taková slova a udělal taková rozhodnutí. Jestli se to takhle opravdu mohlo stát.

Proces je důležitý pro mě. Baví mě hledat, kde příběh drží a kde se rozpadá. Ale to, co se dostane ke čtenáři, se musí obejít bez vysvětlování. Výsledkem mají být příběhy, které vás bude bavit číst.
Povídky
    Node – aktuálně rozepsaná kniha
    "Nejzranitelnější vůči manipulaci nejsou hloupí lidé, ale ti, kteří věří, že jsou příliš chytří na to, aby podlehli."
    „Architektura je v podstatě nervový systém budovy," řekl. „Lidi si myslí, že prostor je neutrální. Že je to jen schránka, do které vložíte obsah. Ale prostor formuje chování. Nízký strop a člověk se shrbí. Vysoký strop a narovná se. Úzký vstup a zpomalí. To není metafora. To je fyziologie."

    „To říkáme studentům v prvním ročníku," řekla Sára.

    „Jistě. Ale kdo to skutečně dělá? Většina architektury je kompromis. Investor chce metry čtvereční, stavební úřad chce normy, a architekt mezi tím hledá skulinu, kam propašovat kousek toho, co chtěl původně."

    Sára neřekla nic, protože to byla pravda.

    „Váš návrh pro Ashworth Centre," pokračoval Victor. „Prázdná vstupní hala. Žádné sloupy, žádná galerie, jen prostor a světlo. Šéf vám říkal, že je to odvážné, že?"

    „Jak to víte?"

    „Protože to řekne každý vedoucí studia svému nejlepšímu architektovi. Je to odvážné. Jinými slovy: je to skvělé, ale nedostanem za to zaplaceno."

    Sára se zasmála. Bylo to přesné. Nepříjemně přesné.
    Chcete víc mých příběhů?

    Pokud mě chcete podpořit v mé literární cestě, nechte mi na sebe kontakt.

    • První u zdroje: Pošlu vám info, jakmile dopíšu novou věc nebo pohnu s rukopisem.

    • Speciální cena: Až vyjde moje první kniha, nabídnu vám ji za cenu, kterou nikdo jiný po vydání nezíská.

    • Respekt k soukromí: Žádný spam, jen literatura. Slibuju.